Nenošení miminek rodičkám po porodu, nadužívání fyziologických zákroků při porodu, vytváření psychologického nátlaku pro splnění nařízení zdravotního personálu potažmo zdravotnické instituce, oddělování dítěte od rodičů i násilnou formou při plánovaných zdravotních zákrocích, diskriminace rodičů pediatrem na základě jiných zdravotních postupů, na které má rodič právo, nelegitimní poplatky apod.
Každý případ je jiný, mnohé ale mají hodně společného. Mezi nejčastější problémy, které se vyskytují v porodnictví, je omezování styku rodičky s novorozencem. Například matka je po císařském řezu a chce dítě u sebe. Personál tvrdí, že nemají čas a dítě přinesou až za několik hodin či druhý den. Tato praxe vede k tomu, že matky a děti nenavážou takový kontakt, který má být navázán (bonding) a může to narušit laktaci. Otcové jsou vykázání pryč a zdravý novorozenec je sám a nikoli na neonatologii. Řešíme prevenci, ale i rodiče přímo v té situaci a také stížnosti, aby toto bylo měněno systémově.
Velké téma jsou porody v porodnici, kdy největším problém je, že porodnice nadužívají mnoho zákroků zbytečně a neřídí se Evidence based medicine – tedy nejnovějšími poznatky vědy v oboru. V reálu to pak vypadá tak, že nadužívané zákroky způsobují komplikace, které pak zdravotníci řeší, aneb hasí požár, který způsobili. Často je to indukce porodů, které končí operativním zakončením, což už začínají někteří zdravotníci v oboru konečně reflektovat. Máme také velkou nadužívanost císařských řezů. Některé porodnice mají kolem 15 % a jiné 30 % a nejedná se o velká perinatologická centra.
Další problém je také nedostatek informací. Nikdo rodičce neřekne riziko syntetického oxytocinu, dokonce jsem byla několikrát svědkem situace, kdy syntetický oxytocin podávaný infuzí nazývali výživou pro dítě. Nikdo nesděluje riziko nástřihu hráze, riziko polohy na zádech, riziko CTG monitoringu, riziko dirupce vaku blan, atp., což je ale povinnost ze zákona. Bohužel žena je v informačním embargu a pak si nechá provést různé zákroky nadbytečně. Velký problém je rovněž nebezpečné mačkání břicha a separace novorozence od matky, což je v zahraničí vnímáno jako porodní násilí.
Velká kapitola naší práce je právo hospitalizovaného dítěte, kdy je rodič mnohdy velice netaktně až násilně vykazován od dítěte, které má ale právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce dle § 28 zákona o zdr. službách a pouhá přítomnost nemůže být omezována, pokud rodič nečiní vyloženě něco zlého, není opilý, agresivní, atp.
Naší velkou snahou je též změnit systém v nemocnicích z pohledu přítomnosti zákonného zástupce u uspání dítěte před úvodem do CA, tak, aby dítě nebylo předáváno plačící, vyděšené, aby bylo zamezeno vzniku traumatu a pocitu, že rodič dítě opustil ve velmi citlivém momentě, což může velmi narušit jejich vztah. První průkopnická nemocnice je v Havířově, kde se opravdu vnitřní směrnicí významně snaží, aby rodič a dítě byly jedna jednotka. Tudíž náš Spolek neprosazuje nic nemožného ani nelegitimního. Chceme, aby péče v nemocnicích byla co nejméně traumatická, aneb co je to za lékaře, který spraví tělo, ale pošlape duši?
Lékař pro děti a dorost přislíbí přijmout do péče novorozence, má kapacitu volnou, ale okamžitě po zjištění, že porod proběhl jinak, než v porodnici a s pobytem v ní 72 hodin, odmítá takové dítě registrovat. Rodiče mají novorozence, ale nemají poskytovatele péče, přičemž nemocnice se stará o novorozence hospitalizované a nikoliv „zvenku“. Je to ze strany pediatra přestupek. Toto udělat nesmí. Řešíme prevenci, ale také pomoc rodičům přímo v té situaci a také stížnosti, aby došlo k systémovým změnám.
Řešíme i mnoho dalších situací, jako jsou nelegitimní poplatky ve zdravotnictví, falšovaná dokumentace, neetické jednání, zanedbání péče, násilí na starých lidech, problémy s matrikou a mnoho různých někdy až nemyslitelných situací, které přináší život sám.
S naší advokátkou jsme pomáhali ženám, které byly neoprávněně drženy v psychiatrické nemocnici po nařčení partnera např. po rozchodu.
Petra Langová zakladatelka Juno Moneta Text: Juno Moneta Foto: Juno Moneta
